Centrum pro rodinu Kána
Konice

739 094 764
cprkonice@ado.cz

MENU

Pro snoubence

    V Olomoucké arcidiecézi je příprava na manželství rozdělena na tzv. kněžskou a manželskou část. V praxi to znamená, že oba snoubenci absolvují část přípravy na manželství s knězem a druhou část s manželskými páry.  S přípravou začněte co nejdříve - z organizačních důvodů ideálně alespoň 6 měsíců před plánovaným termínem svatby. Obě části můžete absolvovat souběžně, nicméně ze všeho nejdříve nejprve navštivte kněze.


-  Probírá se nejen průběh a náležitosti vlastního obřadu, ale také vlastní teologická podstata svátosti manželství, kterou se chystáte uzavřít.
-  Administrátor farnosti místa sňatku, oddávající a ten, který vás připraví, nemusí být jedna a tatáž osoba.  Zodpovědným za náležitosti sňatku je však administrátor farnosti, kde proběhne sňatek, proto je dobré zajít nejprve za ním.

 

- I zde se bude mluvit o životě ve víře, ale také o konkrétních praktických tématech. Všechna setkání jsou vedená s důrazem na podporu komunikace mezi snoubenci. Lektoři postupně odpřednáší 4 témata a předloží snoubencům také různé tipy ke vzdělávání či k společně strávenému času.
- Příprava je buď zdarma, nebo snoubenci přispívají na režijní náklady kurzu. 
U víkendových kurzů se hradí ubytování a strava.

Manželskou část přípravy máte možnost absolvovat různým způsobem:

   ►   ŠKOLA PARTNERSTVÍ -  Jedná se o kurz sestávající ze 6 víkendů, termínově říjen-duben, konající se v Rajnochovicích. Vztahová témata se zde probírají mnohem více do hloubky, máte dostatek času na komunikaci v páru, zažijete spolu netradiční situace a navážete i nová přátelství s lidmi prožívajícími stejné údobí života. 

   ►   BEZPROSTŘEDNÍ PŘÍPRAVA - Probíhá během celého roku kromě letních prázdnin!!! Jednotlivá setkání organizují buď Centra pro rodinu v jednotlivých děkanátech nebo vám potřebné informace sdělí váš kněz. Forma přípravy se odvíjí podle možností v děkanátu a v zásadě si můžete zvolit mezi následujícími formami:

                            -   víkendová příprava
                            -   menší či větší skupiny
 
                            -   individuální příprava

 

Termíny a přihlášky a další informace o uvedených formách přípravy najdete na stránkách jednotlivých děkanátních center pro rodinu:

 

HOLEŠOV HRANICE KONICE KROMĚŘÍŽ
KYJOV MORAVSKÁ TŘEBOVÁ      OLOMOUC PROSTĚJOV
PŘEROV STRÁŽNICE ŠTERNBERK ŠUMPERK
UHERSKÉ HRADIŠTĚ    UHERSKÝ BROD VALAŠSKÉ KLOBOUKY        VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ    
VESELÍ NAD MORAVOU       VIZOVICE VSETÍN VYŠKOV
ZÁBŘEH ZLÍN    

 

 Aktuální informace:


Víkendová_příprava.jpg

   Snoubenci, kteří chtějí uzavřít křesťanské manželství, se nejdříve informují u kněze ve farnosti, v níž budou oddáni. Předpokládá se, že alespoň jeden ze snoubenců patří do této farnosti. Následuje příprava, kdy je třeba snoubence připravit nejen duchovně, vést je a provázet, ale také řešit praktické otázky manželského života. Snoubenci budou během přípravy seznámeni minimálně s osmi tématy, určenými Českou biskupskou konferencí, která jim přednáší kněz nebo lektorský manželský pár. V Arcidiecézi olomoucké je třeba držet se tohoto postupu přípravy na sňatek od 1. února 2014.

   Snoubenci se schází s knězem na faře a probírají (minimálně) tato čtyři základní témata:

1. Člověk hledá Boha. (Existence Boha. Jaký je Bůh, v kterého věříme. Co je víra – vztah přátelství a lásky.)

2. Bůh hledá člověka. (Abraham, Mojžíš, Ježíš Kristus, církev a svátosti.)

3. Desatero. (Podrobnější rozvedení lásky k Bohu, k bližnímu a sobě samému.)

4. Svátost manželství – obřad a slib. (Člověk – muž a žena – obraz Boží. Kristus a církev. Svatební obřad.)

    Snoubenci se individuálně s knězem domlouvají na rozšíření přípravy a na termínech setkání.

    Snoubenci se také scházejí s lektorským manželským párem, kterému je udělena kanonická mise a obdržel Osvědčení o absolvování kurzu pro lektory snoubenců. Tato setkání probíhají buď individuálně s jedním párem po domluvě v domácnosti lektorů, na faře nebo ve společenském zařízení vždy podle okolností a místních možností.

    Témata přípravy pro snoubence s manželským párem:

1. Já a moje rodina. (Vztahy k rodičům. Moje hodnoty z rodiny. Moje očekávání od manželství.)

2. Muž a žena; komunikace a konflikty. (Rozdíly mezi mužem a ženou. Modely komunikace. Řešení konfliktů a odpuštění.)

3. Sexualita a plánované rodičovství. (Manželská sexualita. Antikoncepce a potraty. Přirozené plánování rodičovství.)

4. Víra, vztah k Bohu v manželství. (Rozdílné prožívání víry. Společná modlitba. Výchova dětí ve víře.)

    V roce 2022 bude příprava snoubenců s lektorským manželským párem probíhat v podzimním turnusu. Manželé František a Blanka Hájkovi z Ochoze (tel. 733 754 143) nabízejí termíny 7. října, 21. října, 14. listopadu a 18. listopadu vždy v 18 hodin. Za přípravu odpovídá kněz, ten poskytne případným zájemcům i kontakt na manželský lektorský pár. Pokud plánujete svatbu, hlaste se co nejdříve na uvedené termíny přípravy! Z organizačních důvodů je vhodné hlásit se s alespoň půlročním předstihem před stanoveným termínem svatby.

   Po každé přípravě dostanou snoubenci potvrzení od kněze nebo manželů na formulář, který je povinnou přílohou Žádosti o církevní sňatek.

   Jakékoliv dotazy týkající se výše uvedených informací o přípravě snoubenců vám rád zodpoví P. František Urban. S každým párem, který by chtěl uzavřít sňatek v kostele v Konici, vše vždy řeší po domluvě individuálně. Kontaktovat ho můžete telefonicky (605 493 581, 731 625 750), e-mailem (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.) nebo osobně na faře v Konici (Smetanova 101, 798 52 Konice).

35

říjen 2010

SMĚRNICE ČBK PRO PŘÍPRAVU NA SVÁTOST MANŽELSTVÍ V ČR

VYDALA ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE PRAHA 2010
(PRO VNITŘNÍ POTŘEBU)

 

Směrnice ČBK
pro přípravu na svátost manželství v ČR

Směrnice ČBK pro přípravu na svátost manželství v ČR odpovídá na požadavky postsynodálního dokumentu Jana Pavla II. Familiaris consortio i dokumentu Papežské rady pro rodinu Příprava na svá- tost manželství. Realizuje také některá doporučení Plenárního sněmu katolické církve v České republice. Směrnice je zásadním orientač- ním textem, není ani vzorovou přípravou na manželství, ani sbírkou snoubeneckých katechezí. Vychází z požadavků magisteria a z re- flexe života naší společnosti a situace katolické církve v ní. Bere proto v úvahu velkou rozdílnost podmínek a způsobu života farností i jednotlivých křesťanů v různých oblastech naší země a také různou výchozí situaci těch, kdo se na manželství připravují. Proto jsou zde formulovány jen zásadní otázky a v příloze přidány inspirující texty, to vše s přesvědčením, že se směrnicí je nutno pracovat na úrovni diecéze, farnosti i jednotlivého snoubeneckého páru, aby byla pokud možno vůči každému páru dobře naplněna pastorační role církve.

1. Úvod

1.1. Směrnicí předkládá ČBK principy sloužící k orientaci a některá doporučení směřující k postupné změně vzdálenější, bližší a bezpro- střední přípravy na manželství v ČR.

1.2. Rozhodnutí vypracovat Směrnici vychází z přesvědčení, že „pas- torace rodin bude úspěšná, jestliže se mladí lidé budou na manželství zodpovědněji a dlouhodoběji připravovat".1
Je dále odpovědí na četné hlasy volající po takovém výchovném a pastoračním projektu, který se stane nástrojem hlubší pastorační

1 Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě. Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR, č. 174. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007.

strana 1

 


jednoty v přípravách na manželství. Bere přitom ohled na různost si- tuací, ve kterých se nacházejí připravované páry i ti, kdo je připravují. Směrnice chce také přispět k tvorbě takových pastoračních plánů die- cézí, které podpoří dobrou přípravu na manželství i pastoraci manže- lů a rodin.

V neposlední řadě chce podnítit další odbornou diskusi, která by při- spěla k vytváření pastoračních sítí jako projevu organické pastorace.

1.3. Směrnice je určena v první řadě farářům a administrátorům far- ností, pastoračním radám farností, farním vikářům, jáhnům, pastorač- ním asistentům a dalším osobám, které se na přípravách na manželství podílejí. Představuje také zásadní orientaci pro práci Národního cent- ra pro rodinu, Center pro rodinu v jednotlivých diecézích a odborným diecézním či děkanátním (vikariátním) pastoračním zařízením. Inspiraci v ní mohou nacházet také ostatní, kdo s mládeží pracují, jako jsou katecheté, pastorační a pedagogičtí pracovníci v centrech volnočasových aktivit i vyučující na církevních školách.

1.4. Směrnice se nakonec obrací na řeholní rodiny a církevní hnutí, činné ve farní i kategoriální pastoraci, angažované rodiny a zainte- resovanou odbornou veřejnost, přestože jejím cílem není iniciovat odborné poradenství; zůstává úmyslně v rovině pastorační.

2. Výchozí orientace

2.1. Současná praxe a formy vzdálenější, bližší a bezprostřední pří- pravy na manželství vycházejí z velmi rozdílných modelů pastorace, které jsou realitou. Směrnice však nechce přispět k radikální změ- ně pouhým byrokratickým přístupem, jejím cílem je podnítit nové tendence v celé ČR. Chce především napomoci takovým pastorač- ním rozhodnutím na úrovni farnosti a diecéze, která budou vychá- zet z učení II. vatikánského koncilu, zejména z konstituce Gaudium et spes, odst. 47–52, z rozvinutí jeho učení v dokumentu Familiaris consortio Jana Pavla II. a bude se opírat o dokument Papežské rady pro rodinu Příprava na svátost manželství; chce rovněž dále rozvíjet

strana 2

 

 

mnohé již uskutečňované iniciativy. Formou doporučení nabízí ně- které pastorační modely, metodologické zásady a organizační kroky směřující k proměně dnešní praxe v účinnější podobu celého procesu přípravy na manželství jako projevu organické pastorace.

2.2. Radikálně nový způsob chápání a prožívaní doby známosti a zá- snub, ovlivňovaný mnohdy zkušeností s neúspěšně žitými manžel- stvími druhých osob (včetně manželství křesťanských), staví pří- pravu na manželství do nového světla. Základní důraz totiž spočívá na porozumění lidské svobodě, která umožňuje poznat, rozhodnout se a přijmout prožívaný lidský vztah lásky snoubenců jako křesťan- ské povolání k manželství.2

2.3. Rodinné zázemí dnešních mladých lidí je často narušeno, tak- že neslouží k předávání hodnot, významů a praktických zkušenos- tí, kterými by byli lidé postupně uváděni do dobrého manželského života. Sociální a kulturní prostředí má mnohdy na zrání mladého člověka nepříznivý vliv. Ti, kdo žádají o svátostné manželství, při- cházejí zpravidla pozdě, nezřídka pod tlakem nevyzrálých motivací. Mnohdy se nacházejí v situaci, v níž nejsou připraveni slyšet obvyklý církevní jazyk. Z hlediska života víry a budoucího života v manžel- ství žijí snoubenci žádající o církevní sňatek většinou diametrálně odlišné osobní příběhy. Stejně tak jsou různá jejich očekávání, pokud jde o manželství i přípravu na ně.3 Je tedy třeba rozlišovat, kdy jde o preevangelizační, kdy o evangelizační a kdy o pastorační situaci, a podle toho volit způsob přípravy. Evangelizační moment, tedy po- moc k objevení nebo prohloubení života podle evangelia, by ovšem neměl v přípravách nikdy chybět.

2.4. Z výše uvedených důvodů můžeme dnes v souladu s Janem Pav- lem II. chápat vzdálenější, bližší a bezprostřední přípravu na manžel- ství jako etapy postupného a trvalého procesu.4 Cílem tohoto procesu

2  Srov. Život a poslání, č. 172–173.

3  Srov. více Život a poslání, č. 179–181.

4  Srov. JAN PAVEL II. Apoštolská adhortace o úkolech křesťanské rodiny v současném

světě Familiaris consortio (22. listopadu 1981), č. 66. Praha: Zvon, 1992, s. 70–72.

strana 3

 

 

je osobně garantované a v různém stupni reflektované poznání a ce- loživotní přijetí manželství jako křesťanského povolání.

2.5. Jednotlivé pastorační akce jsou vždy jen prostředkem a jejich hodnota je relativní. Vstupují do důležitého období života člověka, který je postaven před otázku hledání a nalezení osobního, lidského a křesťanského smyslu svého života. Má to být doba růstu, odpověd- nosti a milosti. Proto má účast na jednotlivých formách příprav tím větší hodnotu, čím více je projevem svobodné účasti a osobní odpo- vědnosti za životní růst a zrání.

2.6. Rozhodujícím kritériem pro hodnocení vzdálenější, bližší a bez- prostřední přípravy na manželství jsou konkrétní podoby:
– růstu (žít a prožívat s druhým „naše" námahy, sdílet s ním „mé vlastní" a společně pracovat a tvořit);

– odpovědnosti (rozhodnutí pro jediného jako zřeknutí se jiných);
– života z milosti (osobní náboženská formace, svědectví a láska k bližnímu).
Vzdálenější, bližší a bezprostřední příprava na manželství tvoří jeden celek, který je mladému člověku představen jako alternativní způsob života vůči většinovému kulturnímu konsensu ve smyslu „vytváření životního stylu tvořivé a sebevědomé křesťanské minority".5

2.7. Součástí přípravy by mělo být osobní doprovázení nebo duchov- ní vedení, napomáhající k afektivní, morální a duchovní zralosti. Jako prevence má být nabízena mladému člověku možnost prožívat dobu známosti v křesťanském společenství a ne v izolovanosti od křesťan- ství a uzavřenosti do sebe, která živí hédonistický styl života.6

5 BENEDIKT XVI. Církve v etickém a lidském dialogu se všemi. Rozhovor poskytnutý Svatým otcem novinářům během letu do České republiky (pater Lombardi, papežský let, sobota, 26. září 2009)(La Chiesa in dialogo etico e umano con tutti. Intervista concessa dal Santo Padre ai giornalisti durante il volo verso la Repubblica Ceca [Padre Lombardi, Volo Papale, Sabato, 26 settembre 2009]), Insegnamenti di Benedetto XVI, IX, 30 (2009), s. 1112.

6 Srov. Život a poslání, č. 182.

strana 4

 

 

2.8. Jednotlivé fáze přípravy musí zohlednit mimo jiné stupeň zra- losti křesťanské víry, dosavadní osobní a duchovní cestu snoubenců, schopnost vnímat duchovní témata a stupeň schopnosti je sdílet, zku- šenost z vlastní rodiny, z ní vycházející očekávání a také postupně se měnící motivy pro křesťanské manželství.

2.9. Pastorační působení má také pozitivně přiblížit křesťansky ko- rektní, nemoralistickou křesťanskou sexuální etiku spojenou s hle- dáním smyslu lidské sexuality, dále pozitivní hodnocení erotické po- vahy lidské osoby jako prostředku osobnostního růstu a komunikace mezi mužem a ženou, a konečně v době přípravy porozumění hloubce moudrosti, která ústí do osobního rozhodnutí spojit počátek intimní- ho života výlučně až s uzavřením manželství.

2.10. Platí zásada: „Ačkoli se nesmí podceňovat povinnost a nutnost vlastní bezprostřední přípravy na manželství – a to by se stalo, kdyby se od ní příliš lehko osvobozovalo –, přece se musí vždycky tato pří- prava doporučovat a provádět takovým způsobem, aby její případné opomenutí nebylo překážkou uzavření sňatku."7

3. Vzdálenější příprava na svátost manželství8

Vzdálenější příprava začíná už v dětství moudrou rodinnou pe- dagogikou, jejímž cílem je dovést děti k tomu, aby samy sebe ob- jevily jako lidi, kteří mají bohatou a složitou psychologii a zvláštní osobnost se silnými a slabými stránkami. To je doba, kdy se má dě- tem vštěpovat smysl pro každou pravou lidskou hodnotu v osobních i společenských vztazích. A toto má význam pro utváření charakteru, pro ovládání a správné uplatňování sklonů, pro způsob, jak pohlížet na lidi druhého pohlaví a jak se k nim chovat, a pro jiné podobné věci. Kromě toho je, zejména u křesťanů, žádoucí důkladná duchovní a katechetická výuka, která dovede ukázat pravé povolání a poslání

7 Familiaris consortio, č. 66, s. 72.
8 Srov. Familiaris consortio, č. 66, s. 70; PAPEŽSKÁ RADA PRO RODINU. Příprava na svátost manželství (13. května 1996), č. 22–31. Praha: ČBK, 2001.

strana 5

 

 

křesťanského manželství, přičemž nevylučuje možnost úplného oddá- ní se Bohu v kněžském nebo řeholním životě.9

3.1. Na této přípravě se podílejí rodiče dítěte, katechizující osoby a ti, kdo mají ve volnočasových aktivitách možnost rozvíjet žádoucí vlastnosti dětí. V neposlední řadě zde plní své úkoly farnost. Proto je třeba, aby katechetická střediska, katechizující osoby, Centra pro rodinu v otázkách pastorace manželů a rodin, centra pro mládež a far- nosti – ty zejména ve farní pastoraci rodin a ve farní pastoraci dětí – braly v úvahu otázky vzdálenější přípravy.

Pastorační iniciativy pro tuto vzdálenější přípravu mají být součástí pastoračních plánů diecéze i pastoračního plánu farnosti.10

3.2. Všechny formy vzdálenější přípravy spojují tyto úkoly:
– spojovat život víry s životem všedních lidských vztahů;
– podporovat růst kvality osobních vztahů založených na sebepozná- ní a sebepřijetí, tj. zdravém sebevědomí, na respektu a vzájemném uznání, věrnosti, pochopení, toleranci a zdravém pochopení role se- xuality ve vztazích;
– postupně vést k jasnému představení katolického pojetí manželství s ohledem na adresáta a na princip graduality11 s cílem připravovat mladého člověka tak, aby byl tvůrcem křesťanského životního stylu; – formovat ke schopnosti dobře hospodařit, znát důležitost peněz a křesťanské štědrosti, být zodpovědný, vnímat svobodu jako právo i povinnost;
– rozvíjet schopnost překonávat pochybnosti a konflikty ve svědomí a ve vztazích;
– rozvíjet schopnost komunikovat a sdílet city.

3.3. Naše nábožensko-kulturní tradice zná jako určitý „rodinný před- stupeň" svatby zásnuby, ke kterým se církev rovněž hlásí. Benedikci- onál i druhé vydání svatebních obřadů nabízejí určitou formu zasnou-

9  Familiaris consortio, č. 66, s. 70.

10  Srov. Život a poslání, č. 184a.

11  Familiaris consortio, č. 34, s. 40–42.

strana 6

 

 

bení, vrcholící svátostinou – požehnáním snoubenců. Oba texty chá- pou zásnuby jako rodinnou slavnost, nepočítají s přítomností kněze nebo jáhna jako s nutnou podmínkou a zřetelně je odlišují od prvků obsažených ve svatebním obřadu. Křesťanské zásnuby jsou pro obě rodiny význačnou událostí, a proto je vhodné slavit je určitým obřa- dem a společnou modlitbou. Tím se snoubencům vyprošuje Boží po- žehnání, aby ve svůj čas zdárně završili to, co nyní začínají.12 Na zá- snuby je vhodné upozornit při vzdálenější přípravě a potom je zcela konkrétně doporučit tehdy, když už je známost dostatečně upevněna a svatba nenásleduje vzápětí. Je třeba přitom brát ohled na to, zda zásnuby budou skutečně slavností obou rodin snoubenců, které se tak sblíží, anebo zda budou spíše něčím, co se odehrává především mezi snoubenci samotnými, zvlášť je-li jedna nebo obě rodiny málo schopna křesťanské zásnuby slavit. V každém případě je třeba, aby bylo jasné, že zásnuby nejsou „poloviční svatba", tedy požehnáním církve k jakémusi pokusnému společnému životu snoubenců.

4. Bližší příprava13

Na tento základ pak navazuje obšírnější dlouhodobá bližší pří- prava, která od přiměřeného věku a s pomocí vhodné katecheze, jako jakýsi katechumenát, žádá specifičtější přípravu k přijetí svátosti a která současně znamená jakoby její nové objevení. Taková obno- vená katecheze pro všechny mladé a zvláště pro ty, kdo se připravují na křesťanské manželství, je bezpodmínečně nutná, aby tuto svátost přijímali s nutnými mravními a duchovními dispozicemi a pak z ní žili. Náboženská výchova mladých lidí musí být doplněna ve vhodném čase a podle různých konkrétních potřeb přípravou na život ve dvou. Ta má ukázat manželství jako osobní vztah muže a ženy, který musí být ustavičně dál rozvíjen.14

12 Svatební obřady, druhé vydání, č. 253. Kostelní Vydří: Karmelitánské naklada- telství – ČBK, 2007, s. 120.
13 Srov. Familiaris consortio, č. 66, s. 71; Příprava na svátost manželství, č. 32–49. 14 Familiaris consortio, č. 66, s. 71.

strana 7

 

 

4.1. Bližší příprava na svátost manželství je nedílnou součástí přede- vším farní pastorace a je součástí specifické pastorace mládeže, ko- nané na nadfarní úrovni. Spolu s bezprostřední přípravou tvoří jeden celek, může se vzájemně překrývat a částečně i nahrazovat. Obě tvoří významnou část pastorace mládeže a specifické a organicky pěstova- né katecheze, které mladého člověka směřují a vedou po cestě pozná- ní, přijetí a uskutečnění svěřeného křesťanského povolání.

4.2. Všeobecně informační a vzdělávací proces v bližší přípravě ústí do systematické katecheze o manželství, která se opírá o výklad zalo- žený na učení církve o manželství. Na jeho základě interpretuje a roz- víjí autentické touhy, zkušenosti, psychologické a sociální danosti i osvojené předpoklady mladých lidí, kteří se jich dobrovolně účastní (tzv. erfahrungsorientierte Katechese).

4.3. Bližší příprava se může vhodně realizovat také v rámci důkladné přípravy na svátost biřmování těch, kdo byli pokřtěni jako malé děti. Pro mladé lidi, kteří přicházejí do prvního kontaktu s církví prostřed- nictvím volnočasových a jiných podobných aktivit, může být tato příprava prekatechumenátní cestou, případně cestou k tzv. „katechu- menátu pokřtěných" u těch, kdo pokřtěni byli, ale nedostalo se jim formace v křesťanské víře.

4.4. Bližší příprava musí vycházet a ústit do formace založené na lid- ské a křesťanské zkušenosti. Jejím základním modelem je dnes ce- listvý proces iniciace dospělého člověka do života z víry a pro víru. Z tohoto hlediska je orientace na manželství chápána jako součást celistvé formace mladého člověka, obsahující životní rozhodnutí se pro spásu v Ježíši Kristu, na které získává podíl skrze přijetí svého životního povolání jako smyslu života.

4.5. Zodpovědnost za jednotlivé farní pastorační programy nese farář místa, který jejich cíl, zaměření a hodnocení konzultuje s diecézním Centrem pro rodinu. Jeho realizací jsou pověřeni pouze ti, kdo mají doporučení diecézního Centra pro rodinu jako poradci pro pastoraci rodin a jsou pověřeni příslušným ordinářem. Doporučení k systema-

strana 8

 

 

tické práci v bližší přípravě na farní i nadfarní úrovni je podmíněno patřičným vzděláním a formací, které stanoví diecézní biskup.

4.6. Jednotlivé programy a kurzy, které se týkají více farností a mají širší dopad nebo se pravidelně budou opakovat, musí mít schválení diecézního biskupa nebo příslušného biskupského vikáře, a to na do- poručení diecézního Centra pro rodinu, případně diecézní komise pro přípravu na manželství tam, kde je zřízena.

4.7. Centrum pro rodinu předkládá každým rokem ke schválení ordi- náři plán koordinace bližší přípravy v diecézi.15

Témata bližší přípravy:

Kromě prohloubení víry, která se má stát vírou dospělého člověka a nemá zůstávat už vírou dětskou, a kromě prohloubení života mod- litby, vztahu k Písmu a života ze svátostí jsou žádoucí tato témata: Jak křesťanství chápe muže a ženu jako originální obrazy Boží. Rozdíly v psychice muže a ženy.

Různé životní stavy.
Manželství jako celoživotní společenství ustavené z vůle Boží. Cesty k dobrému manželství (známost, snoubenecký vztah, vzájemné poznávání, rozhodování).
Problémy smíšených sňatků a sňatku s nepokřtěným.
Jak církev chápe sexualitu a její roli v manželském soužití.
Děti jako plod trvalého soužití v lásce.
Tato témata mohou být zčásti nebo zcela vložena do obsahu přípravy na biřmování, po částech do různých setkání mládeže nebo z nich může být vytvořen kurz partnerství, mnohde již osvědčený program tzv. školy partnerství. V každém případě je nutné, aby vše nebylo sdě- lováno jen formou přednášek. Interaktivita je nutná.

15 Srov. Kodex kanonického práva (Codex Iuris Canonici, dále jen „CIC"), kán. 1064. Praha: Zvon, 1994.

strana 9

 

 

5. Bezprostřední příprava16

Bezprostřední příprava na svátost manželství se má konat v po- sledních měsících a týdnech před svatbou tak, aby se „předmanželské zkoušce", jakou žádá církevní právo, dal nový smysl a obsah a sou- časně nová forma. Taková příprava, nezbytná v každém případě, je ještě naléhavější u snoubenců, kteří dosud prokazují mezery a obtíže v křesťanské nauce a praxi.

K tomu, co se má poskytovat na této cestě víry, podobné kate- chumenátu, musí patřit také hlubší poznání tajemství Krista a církve i poznání významu milosti a závazku křesťanského manželství, stejně jako příprava na aktivní a uvědomělou účast na svatební liturgii.17

5.1. Bezprostřední příprava má být završením dlouhodobého proce- su, který tvoří příprava vzdálenější a bližší, ale pro řadu snoubenců to bude příprava jediná, a tedy jednorázová. Tato příprava má vycházet z reálné, nikoliv předpokládané situace snoubenců a jejím cílem je napomoci jim k dobře žitému křesťanskému manželství, pokud je to v daném případě možné. Tato příprava zahrnuje témata z přípravy vzdálené, která podle situace snoubenců buď prohlubuje, nebo teprve otevírá.

5.2. Zodpovědnost za bezprostřední přípravu na manželství nese fa- rář. Jemu přísluší, aby rozhodl, jak v konkrétní farnosti i v jednotli- vých či opakujících se případech tuto zodpovědnost naplnit konkrét- ními pastoračními programy.

5.3. Situace jednotlivých farností je často diametrálně rozdílná, do- konce vzbuzuje oprávněné obavy, zda každé farní společenství může vhodné itineráře bezprostřední přípravy na manželství nabídnout vlastním snoubencům. Proto je velmi vhodné, např. s využitím pro- gramů center pro rodinu, hledat takové formy bezprostřední přípravy, které v jednotlivých děkanátech/vikariátech či ještě větších částech

Srov. Familiaris consortio, č. 66, s. 71; Příprava na svátost manželství, č. 50–59. Familiaris consortio, č. 66, s. 71.

strana 10

 

 

diecéze po vzájemné domluvě zde ustanovených farářů a administrá- torů vyhlásí děkan/vikář nebo biskup sám.

5.4. V klášterních kostelech ať se otázka konkrétní podoby bezpro- střední přípravy na manželství řeší ve smlouvě mezi příslušnou die- cézí a řeholním společenstvím, u farností svěřených diecézí řeholní- kům je platná tato Směrnice.

5.5. Protože způsoby bezprostřední přípravy na manželství, které určuje farář svým rozhodnutím, mají zohlednit velmi různorodou výchozí situaci snoubenců, lze předpokládat různost i v katechetic- ko-pastoračních přístupech, které by přesto měly obsahovat společ- né prvky, které jsou nutné pro zásadní pochopení manželství, jak ho předkládá a respektuje katolická církev.

5.6. K bezprostřední přípravě na manželství snoubenců, kteří své rozhodnutí pro manželství veřejně deklarují před příslušným farářem místa (obvykle s upřesněním termínu svatebního obřadu), náleží ka- nonické šetření včetně povinnosti ohlášek a sepsání snubního proto- kolu.

Toto kanonické šetření a sepisování protokolu je nutno provést nato- lik včas, aby se mohlo reagovat na případné zjištěné překážky a snou- benci nebo osoba provádějící šetření se nedostali do trapných situací, zjistí-li se, že sňatek není možný.

5.7. Nutné kanonicko-právní aspekty sepisování snubního protokolu včetně zjišťování citlivých rodinných a konfesních údajů a především zjišťování nutných podmínek právně platného kanonického sňatku je inspirováno především autentickou pastýřskou péčí a lidským tak- tem, který je schopen spojit úctu k církevním normám s úctou ke kon- krétní životní situaci snoubenců.

5.8. Zvláštní pozornost je věnována kanonickému šetření, které i v rovině autentické pastýřské citlivosti musí směřovat ke kvali- fikovanému posouzení svobody a integrity manželského souhlasu,

strana 11

 

 

nepochybně projevené vůle k uzavření trvale platného manželství otevřeného k přijetí dětí a jejich náboženské výchově a k zjištění pře- kážek, které je třeba určit otázkami, jež se kladou snoubenci a snou- bence odděleně. Sepisování snubního protokolu je proto součástí pastoračního rozlišování, které se dotýká hloubky, kvality a autenti- city náboženského rozměru možného budoucího manželského živo- ta, jak mu rozumí církev, a proto přísluší výlučně faráři, popřípadě kaplanovi či jáhnovi v těch případech, kdy je farář k tomu deleguje. „Když naproti tomu snoubenci přes všechno pastorační úsilí dávají najevo, že výslovně a formálně odmítají to, co zamýšlí církev při sňatku pokřtěných, nemůže je duchovní správce připustit k oddav- kám. Je povinen – třebas nerad – vzít na vědomí danou situaci a dát dotyčným na srozuměnou, že za těchto okolností ne církev, ale oni sami zabraňují obřadu, o který žádají."18

5.9. Pro dobrou bezprostřední přípravu se rozhodujícím stává styl a způsob katecheze, která směřuje v první řadě k proměně životního stylu a novému způsobu uvažování nad tím, co se odehrává v du- chovním i psychickém životě snoubenců. Proto se doporučuje při- jmout svátost smíření a eucharistie.

Lidská vlídnost a pastorační moudrost způsobu zvěstování je dopro- vázena pevností zásad, které jsou pečlivě verifikovány v průběhu celé bezprostřední přípravy.

5.10. Bezprostřední příprava na manželství by měla začít nejméně tři měsíce před plánovaným dnem svatby. Je však velmi vhodné, aby se snoubenci i se svým záměrem svému faráři osobně představili ales- poň jeden rok před vlastní svatbou.

Za tohoto předpokladu bude možné lépe připravit itinerář bezpro- střední přípravy na manželství jednotlivých párů (společně i odděle- ně) podle toho, co se ukáže jako vhodnější. Dostatečný čas na přípra- vu umožňuje snoubeneckému páru prožít intenzivní přípravu na man- želství bez spěchu a nezdravého tlaku blížícího se termínu.

18 Familiaris consortio, č. 68, s. 74.

strana 12

 

 

Je vhodné promyslet způsob zahájení bezprostřední přípravy analo- gicky s obřadem přijetí do katechumenátu jako vybídnutí k aktivní participaci na přípravě adresované snoubencům i farnímu společen- ství.19

5.11. Bezprostřední příprava na manželství probíhá minimálně v šes- ti setkáních, doba trvání a intenzita setkání má být dostatečná. Roz- hodnutí o délce přípravy nemá být trestem za nedostatky v dosavadní náboženské formaci, ale má zohlednit vnitřní dispozice a možnosti snoubenců vzhledem k jejich práci a povinnostem, charakter jejich lidské a náboženské formace a stupeň odhodlání samotných snouben- ců aktivně se zapojit do nabídnuté katecheze.

5.12. Účast na různých formách bezprostřední přípravy na manžel- ství musí být chápána jako morální povinnost, aniž by se její opome- nutí nebo dispenzování stalo důvodem k odmítnutí slavení svatební- ho obřadu.20

Dispenzovat bezprostřední přípravu není možné lehkovážně, je třeba představit bezprostřední přípravu jako mravně závaznou pro faráře místa, který za ni odpovídá, i pro snoubence, kteří o církevní sňa- tek žádají. Zároveň je třeba pozorně zohlednit objektivní podmín- ky snoubenců (cizinci, pracovní podmínky, dojíždění do zaměstnání a dlouhodobý pobyt mimo domov), kterým je možno namísto obvyk- lých pastoračních programů nabídnout náhradní řešení. Snoubencům, kteří se neúčastní bezprostřední přípravy, je třeba nej- dříve pastoračními rozhovory pomoci se lépe disponovat a překonat povrchnost a nezralost jejich postojů a rozhodnutí.

Témata bezprostřední přípravy:

Víra a život z víry – preevangelizační přiblížení, evangelizační pro- hloubení nebo pastorační rozhovor podle stupně víry snoubenců. (V žádném případě ne „jednotný kurz pro všechny".)

19 20

Viz Žehnání při zásnubách, Svatební obřady, čl. 253–256 nebo Benedikcionál. Srov. Familiaris consortio, č. 66, s. 72.

strana 13

 

 

Jak katolická církev chápe manželství (teologický základ a jeho práv- ní ztvárnění) – úvod k sepisování snubního protokolu.
Psychologie partnerského vztahu (rozdíly v mužském a ženském pří- stupu a jak s nimi zacházet).

Místo dítěte (dětí) v manželství.
Vztah k rodičům, sourozencům a přátelům v manželství.
Řešení konfliktů.
Ekonomické minimum pro život manželství a rodiny (jak společně hospodařit).
Manželství a sexualita.
Odpovědné rodičovství.
Řešení krizí vztahu a i krizí jiných (nemoc manželů, nemoc dítěte, nezaměstnanost apod.).
Obsah manželského slibu a průběh svatebního obřadu.
V této přípravě je nutné mimo jiné vnímat, zda snoubenci žijí odděle- ně, nebo žijí spolu, zda mají za sebou zkušenost nesezdaného soužití s někým jiným nebo zda mají za sebou zkušenost předchozího anulo- vaného manželství, zvláště pokud jeho délka byla významná, a podle toho obsah přípravy přizpůsobit.

6. Kdo přípravu provádí

6.1. Na vzdálené přípravě se podílí rodina, farnost, katecheté, centra pro rodinu, organizátoři církevních a volnočasových aktivit, vyučují- cí v církevních školách a diecézní centra pro mládež.

6.2. Na bližší přípravě se podílí farnost, diecézní centra pro mládež, diecézní, případně děkanátní centra pro rodinu, osoby katechizující zejména v oblasti přípravy na biřmování, řeholní společnosti a hnutí pracující s mládeží a dospělými.

6.3. Bezprostřední přípravu provádí farář místa, kde se budou oddav- ky konat, ale na přípravě by se pokud možno neměl podílet jen on. Jako vhodné řešení se doporučuje:
– farář a osvědčený manželský pár;

strana 14

 

 

– trvalý jáhen, případně jáhen a jeho manželka;
– pastorační asistentka nebo asistent a farář;
– účast snoubenců na kurzu, který organizuje příslušné centrum pro rodinu a farář;
– příprava několika párů s manželským párem, delegovaným bisku- pem, a farář.
V každém případě by měl oddávající kněz i v případě, že přípravu koná někdo jiný, snoubence poznat v osobním rozhovoru (nejen při sepisování protokolu), probrat s nimi svatební obřad, vybrat biblic- ká čtení a také se seznámit s rodinnou situací obou snoubenců, aby se zachoval vhodně vůči přítomným i nepřítomným nejbližším pří- buzným. Měl by také poznat rozsah a obsah těch částí příprav, které snoubenci absolvovali bez něho, aby neopakoval to, co už probrali jiní, případně doplnil to, co se ještě jeví jako důležité.

7. Sdílená zodpovědnost místní církve za přípravu na manželství

7.1. Příprava na manželství je součástí pastorace rodin každé diecéze a zvláště každého farního společenství.21 Diecézní biskup a každý fa- rář tuto odpovědnost uskutečňuje širokou podporou rozvoje různých forem pastorace manželů a rodin22 včetně spolupráce s formovanými laiky (s pověřenými poradci pastorace rodin).

7.2. Národní centrum pro rodinu společně s Radou pro rodinu ČBK zodpovídá za koordinaci systematického odborného studia otázek spojených s přípravou na manželství. Iniciuje spolupráci s teologic- kými fakultami s cílem připravit vzdělávací programy pro laiky podí- lející se na přípravách na manželství a pastoraci rodin a ucelené pro- gramy celoživotního vzdělávání. S jednotlivými diecézními Centry pro rodinu spolupracuje především na rovině odborných konzultací, vlastními iniciativami v oblasti studia, vzdělávání a formace.

21 22

Srov. Familiaris consortio, č. 70, s. 76. Srov. Život a poslání, č. 184c.

strana 15

 

 

7.3. Diecézní Centra pro rodinu
– navrhují roční projekt vzdálenější přípravy k manželství,
– udělují doporučení pro pověření poradců rodinné pastorace diecéz- ním biskupem na základě kritérií, které vypracují s ohledem k situaci v diecézi,
– v oblasti bližší přípravy poskytují konzultace faráři,
– doporučují stvrzení těch forem bližší přípravy, které přesahují hra- nice farnosti,
– předkládají každým rokem plán koordinace bližší přípravy v diecé- zi ke schválení ordináři.23
– organizují další vzdělávání pro poradce pastorace rodin,
– monitorují a vyhodnocují bezprostřední přípravu na manželství v diecézi.

7.4. Farnosti jsou vlastním místem všech forem příprav na manžel- ství, proto faráři místa se svou pastorační radou (pokud neexistuje, pak sám osobně) vypracují a zveřejní konkrétní formy a etapy příprav na manželství na základě podnětů této Směrnice. Jejich naplnění se stane jednou z povinných částí každoroční vizitace farnosti.

8. Závěrečné ustanovení

Tento text Směrnice ČBK pro přípravu na svátost manželství v ČR schválilo 81. plenární zasedání ČBK dne 4. 7. 2010 na dobu šesti let s platností od 1. října 2010. Orientující, motivující a kritická vize Směrnice je formulována záměrně jako doporučení. Po uplynutí zku- šební doby šesti let budou na základě vyhodnocení a studia připomí- nek a odborných studií revidovány na Směrnice s vyšší mírou závaz- nosti.

23 Srov. CIC, kán. 1064.

strana 16

 

 

Obsah

1.Úvod.............................................. 1

2.Výchozí orientace.................................... 2

3.Vzdálenějšípřípravanasvátostmanželství................. 5

4.Bližšípříprava....................................... 7

5.Bezprostřednípříprava ............................... 10

6.Kdopřípravuprovádí ................................ 14

7. Sdílená zodpovědnost místní církve za přípravu na manželství 15

8.Závěrečnéustanovení ................................ 16

Kontakt

Centrum pro rodinu Kána Konice

Adresa: Ochoz 33, 798 52 p. Konice

Telefon: 

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Jsme na facebooku

Citát na každý den

Dnešní čtení

Téma týdne

2024 © Copyright | Všechna práva vyhrazena | Tvorba: GLIPS | Login | Administrace | cprkonice@ado.cz